„Ženská obřízka je u Masajů přechodovým rituálem, který označuje přechod z dětství do dospělosti. Ačkoli se některé skupiny, jako je OMDC, křesťanská církev, pedagogové a některé nevládní organizace, snaží tuto praktiku zrušit, Masajové jsou podle mé matky tvrdohlaví. Říká: „Ženská obřízka je naše kultura. Proč bychom měli být nuceni se jí vzdát, když jsme se do ní narodili? Opustit naši kulturu by znamenalo naštvat naše předky. Přineslo by to prokletí celé komunitě.“ Matka také říká, že obřízka nemá vliv na sexuální aktivitu masajské ženy, jak se mnozí Masajové domnívají. Více je ovlivňuje jejich velké pracovní vytížení, zejména v době kočovných přesunů. Od žen se očekává, že budou stavět domy, kdykoli se přestěhují na nové místo. Během této doby také žijí v nehygienických podmínkách a v dobách sucha trpí podvýživou, protože jejich strava závisí na zvířatech. Matka říká, že ti, kterým se ženská obřízka nelíbí, by měli spíše poradit, jak tento zákrok zlepšit, než ho zastavit. Proč bychom měli být nuceni přijmout kulturu, která není naše?
Podle mého názoru by měla být ženská obřízka zrušena. Unikl jsem jí díky pomoci OMDC! Začněme tím, že zasvěceným osobám způsobuje velkou bolest. Za druhé se dnes často provádí v nehygienických podmínkách a vznikají zdravotní problémy. Domnívám se, že Masajové by měli zachovat obřadní rituály, jako je hostina a požehnání zasvěcenců, a zrušit samotné ŘEZÁNÍ. Zachování těchto obřadních praktik by stačilo k tomu, aby byla dívka kvalifikována jako dospělá, aniž by jí to způsobilo újmu. Mám v plánu využít svou kariéru v oblasti komunitního zdraví k tomu, abych lidi poučila o účincích ženské obřízky z lékařského hlediska. Myslím, že moje komunita by lépe reagovala na masajskou dceru než na cizince. Před nástupem na vysokou školu jsem také prošla mnoha alternativními obřady, mentoringem a životními dovednostmi, které mi OMDC připravilo během pobytu v Bezpečném domě OMDC. Jsem plnohodnotná a nikdy nedopustím, aby se něco takového stalo mým dětem, až nějaké dostanu.
Měl jsem štěstí, že jsem unikl Řezu a následnému Manželství. Se sestrou jsme to prostě dobře naplánovaly, protože naše matka nám nemohla pomoci. Utekly jsme v noci a část noci jsme strávily na vrcholu stromu, abychom se vyhnuly útoku divoké zvěře. Ušly jsme 20 km, abychom hledaly pomoc, a dostaly jsme se k dobré samaritánce, která nás informovala o nadaci One More Day for Children, když nám dala trochu vody na uhašení žízně, jak jsme se prodávaly dál. Nakonec jsme dorazily do Doldolu, dívčího útulku One More Day, velmi unavené, vyhublé a emocionálně vyčerpané. Na péči a lásku, které se nám dostalo, nikdy nezapomeneme. Útulek je plný dobrých lidí a dívky, které byly zachráněny před námi, nám také velmi pomohly, zejména tím, že nás ujistily a naučily nás jazyk kiswahili pro komunikaci. Prošla jsem vzděláváním a nedávno jsem získala diplom v oboru komunitního zdraví. Měla jsem velké štěstí, že mě sponzorovala jedna stejná žena z Čech, která je dokonce připravena vzít mě na univerzitní úroveň. Nikdy nebudu moci dostatečně poděkovat OMDC.
Nyní jsem zpět v komunitě na stáži v jedné z komunitních nemocnic a využívám tento prostor k tomu, abych komunitu informovala o nebezpečí nevedení dívek do školy, o mrzačení ženských pohlavních orgánů a dětských sňatcích.
To je nejlepší dědictví, které jsem od nadace One More Day for Children, svého zákonného zástupce, dostala!“. Mekitamayiana Enkai!!“